C.K. domobrana - K.k. Landsturm

 

    Domobranecká povinnost nabývala platnost pouze v případě války, zahrnovala všechny muže ve věku od 19 do 42 let a začínala výzvou, aby byli všichni domobranci po dobu války připraveni k nástupu služby v domobraně. Samotný nástup služby byl oznamován svoláním, které se týkalo jen těch ročníků nebo skupin, které byly uvedeny na svolávací přihlášce. Domobranecká povinnost důstojníků a vojenských gážistů přeřazených po splnění vojenské služby do evidence zeměbrany, přeřazených ze zdravotních důvodů (superarbitrací) z aktivní služby na odpočinek nebo postavených mimo službu (superarbitrovaných v poměru záložním) trvala až do 60 let.

    Zařazení domobranců se lišilo podle toho, zda prodělali vojenský výcvik nebo ne. Vycvičení a ještě tělesně zdatní byli zařazeni do tzv. skupiny bojujících, tvořící samostatné domobranecké oddíly určené buď pro strážení nebo obranu vnitrozemí nebo pro  doplňování ztrát armády v poli a obsazení a střežení dobytých míst mimo hranice říše, a ti, kteří ještě nebo vůbec nesloužili nebo nebyli dostatečně tělesně zdatní pak byli   zařazováni do tzv. skupiny nebojujících, určených ke službě beze zbraně ve zvláštních pro válku potřebných službách (technické, administrativní, dopravní, zdravotnické aj.)

    Pro potřeby administrativní a správní byla domobrana rozdělena na 2 výzvy. V prv- ní výzvě byli zařazeni všichni, kteří v běžném kalendářním roce dosáhli nebo měli dosáhnout věk 19 – 37 let, ostatní do 42 let patřili do výzvy druhé. Domobranci první  výzvy, kteří absolvovali vojenský výcvik, bývali zpravidla zařazováni do skupiny bojujících, ostatní a celá druhá výzva do skupiny nebojujících, v případě potřeby ale mohli být ke službě v poli použiti i dostatečně tělesně zdatní příslušníci 2. výzvy mající vojenský výcvik. Ihned po nástupu do služby byl domobranec podroben lékařské a vojenské prohlídce (Mundsterung), která posoudila jeho tělesnou zdatnost a možnost jeho zařazení. Každý domobranec prohlášený za schopného byl povinen složit ihned po prohlídce slavnostní přísahu, těm, kteří se přísahat zdráhali, měla být přísaha přečtena a tento akt byl považován za zákonně rovnocenný složené přísaze. Prohlídka a přísaha nahrazovaly odvod.

 

                                     

    Důstojníci a úředníci domobrany se doplňovali jednak z důstojníků v evidenci zeměbrany (důstojníci, kteří vykonali brannou povinnost u společného vojska nebo zeměbrany a při vstupu do domobraneckého poměru si ponechali původní hodnost), důstojníků na odpočinku a důstojníků mimo službu a dále z bývalých důstojníků, kteří při zařazení do domobrany složili důstojnickou hodnost aniž k tomu byli nuceni  pro nečestný skutek ( jako průkaz obdrželi „certifikát o výstupu“ a v případě mobilizace  byli zařazeni v bývalé hodnosti do domobrany. Tento postup byl velmi rozšířený, protože tím získali oproti důstojníkům v evidenci zeměbrany, na odpočinku a mimo službu tu výhodu, že byli zproštěni povinnosti hlásit se u hlavních raportů a že jejich zeměbranecká povinnost končila již ve 42 a ne až v 60 letech).  Prohlídka se u důstojníků a vojenských gážistů omezovala na jejich prohlášení zda se pro určenou službu cítí být schopni.

   

    Od služby v domobraně byli osvobozeni:

a) zcela ti, kteří nebyli pro svůj zdravotní stav schopni služby (pokud byl jejich zdravotní stav nevyhovující již před započetím domobranecké povinnosti, byli již v míru  vedeni v evidenci obecního úřadu a po lékařské prohlídce obdrželi „osvobozující certifikát“ jako průkaz o osvobození od veškeré domobranecké služby, pokud se stal jejich zdravotní stav nevyhovující až po započetí domobranecké povinnosti, museli u  svého domovského úřadu požádat o zdravotní prohlídku, provedenou na jejich vlastní náklady politickým úřadem a v případě, že byli uznáni neschopnými, obdrželi „propouštěcí list“ /Abschied/).

b) případně (dočasně)  ti, kteří jsou zaměstnaní a zároveň nepostradatelní v úřadech a ústavech nutných pro vedení války. Toto osvobození bylo vysloveno, stejně jako u záložníků a náhradních záložníků, obvykle již v míru a platilo buď dočasně nebo po celou dobu války. Dočasné osvobození (do 15. až 40. mobilizačního dne) se poskytovalo úřadům nutným pro provedení mobilizace (např. politické úřady, železnice atd.), na celou dobu války byli osvobozováni zaměstnanci těch výrobních závodů, které byly pro vedení války nezbytně potřebné. Toto osvobození bylo vystavováno na návrh nad- řízené správy domobrance a platnost nabývalo až po vyhlášení mobilizace.

 

    Evidence mužstva domobrany příslušela v první řadě domovským obcím a obcím  pobytu (vedly podle ročníků seznamy všech domobranců do obce příslušných a v ní bydlících /tzv. Landsturmrollen/, které byly povinné ve spolupráci s matričními a farními úřady neustále aktualizovat), pak úřadům politickým (opravovaly a doplňovaly seznamy obecní) a nakonec vojenským domobraneckým úřadům (okresní domobranecká velitelství a jim nadřízená zeměbranecká teritoriální velitelství), které vedly i evidenci důstojníků a gážistů domobrany.

    Domobranci, kteří prodělali vojenský výcvik, obdrželi „domobranecký pas“, důstojníci a mužstvo bez vojenského výcviku se zvláštním určením „určovací lístky“. Oba typy průkazů určovaly kde a jakou službu má domobranci nastoupit a navíc podávaly stručný výklad o jeho povinnostech v době míru (hlásit se), o výzvě a svolávání domobrany a o trestech za porušení domobranecké povinnosti.